Podzimní les
Tématem přírody, lesa a jeho obyvatel se zabýváme ve školce dlouho, rádi a často. Povídat si o lese a hrát si na les ve třídě je fajn, ale paní učitelky dumají, jak na to, abychom prožívali opravdický les všemi smysly – ono to v Darkovičkách je pro naše nožičky trošku těžší, dojít do lesa, protože lesy nejsou blízko. Ale paní učitelky to vymyslely.
V krásném listopadovém slunečném dni jsme s batůžky vyrazili na autobus, který nás popovezl k bunkrům mezi Darkovičkami a Darkovicemi.
Chvíli jsme šlapali, ale hned po několika stech metrech jsme se řádně občerstvili ze zásob, které nám maminky nachystaly a taky svačinkovými plněnými rohlíky ze školky. Ňam, nabaštili jsme se tak dobře, že jsme hravě překonali cestu polem k lesu.
Paní učitelky viděly, že jsme zdatný tým a rozhodly se, že přece nepůjdeme jen tak obyčejně po lesní cestě a že si užijeme dobrodružství pohybu v lese mimo cesty. No, chvílemi jsme šlapali dokonce stezkami zvěře, takže není divu, že jsme vyrušili srnky a jednoho zajíce.
I ta nejmenší a nejmladší sluníčka z naší třídy dokázala překonávat listím pokryté svahy v lese. Taky jsme pozorovali, jak si les vede: objevovali jsme houby, muchomůrky, kapradí, lesní plody, které chutnají zvířátkům, pozdravili se s některými drobnými živočichy, co se ještě nestačili zavrtat do listí, pohráli si mezi stromy, pařezy a keři.
Když paní učitelky viděly, jak jsme my děti plné energie, rozhodly se, že zpátky z lesního výletu nepojedeme autobusem. Vážení, představte si, my jsme zpět z lesa u Darkovic došlapaly do školky po svých hbitých nožkách!
Pravda, byli jsme všichni více či méně zablácení, taky špinaví – ale byla to špína?! – vlastně ne, byly to doteky vlídného lesa, který jsme prozkoumávali a se kterým jsme kamarádi.
Všichni, opravdu všichni jsme byli šťastní a spokojení, že jsme si vycházky do podzimního lesa tak báječně užili – my, sluníčkové děti a náš sluníčkový učitelský trojlístek.
Zpět na výběr alb