Akce

Drakiáda

Den před svátkem sv. Václava se jen váhavě vylupoval z mlhy. Když se konečně odpoledne ukázalo sluníčko, byli jsme rádi, ale upřímně – vzhlíželi jsme ke korunám stromů, zda se pohnou alespoň listy na větvích. Vždyť pro pouštění draků vítr potřebujeme, že!

A víte co – vyšlo to. Když ve tři odpoledne dorazily na hřiště TJ hrozny dětí se svými rodiči, větřík příjemně pofukoval. Jistě, nebylo to žádné větřisko, dospěláci museli poněkud „zabrat“, aby draky dostali na oblohu, ale povedlo se!

Draci povlávali vzduchem, sem tam některý lelkoval spíše při zemi (prozradíme, že zrovna ten náš, sluníčkový, kterého jsme ráno ve školce vyrobili a nazdobili, se ostýchal vznést vysoko, ale nevadí, my ho ještě ve školce vycvičíme a radost máme velikou, vždyť je to náš drak SluňákJ) a nálada byla výtečná.

Rodiče zaučovali své děti, jak létat s draky i jakou strategii zvolit při hrách, které připravily paní vychovatelky ze školy. Paní ředitelka dohlížela na způsobné kreace draků, pan školník to všechno jistil, včetně parádního ohně k opékání párků. Paní učitelka Jiřka odměňovala sladkostmi naše malé piloty.

Domů se nám nechtělo. Větřík odvedl svou práci a odletěl jinam, slunko na nás něžně svítilo, všichni jsme si družně povídali, hráli si, užívali si vlídného odpoledne.

Když jsme se se soumrakem rozcházeli, mnozí z nás si pomysleli: „Je to ale krásně na světě…“